Mesto, kde se sny stávají realitou...

Mesto, kde se sny stávají realitou...

úterý 4. října 2016

A tak zase po roce...

...nebojte, ještě tu nejsou, ale blíží se :-)

Po necelém roce jsem vyrazili s partou přátel a kamarádů do sklípku.

Sklípek - degustační část
Vchod do sklípku je strmý,
ale dolů se jde za střízliva,
pokud před samotnou degustací nevypijete
litr skvělého burčáku :-)
Ve víně je pravda...
Vinice

Vinice z blízka

Víno před proměnou ve víno
Počasí nám přálo, byl nádherný den

Bylo to skvělé, úžasní lidé, zábava byla veselá, hudba hrála, tančilo se, víno a burčák teklo proudem, občerstvení bylo masité a moc dobré.. co víc si přát? Snad jen, ať se sem ve stejné sestavě zase příští rok vrátíme!

Mějte krásný podzimní čas! Tady na vzdory předpovědi, dneska svítí sluníčko.
Prima dny!
M.

☆♥☆ Děkuji za návštěvu a zase se stavte! ★♡★

pondělí 19. září 2016

Povedlo se...

... a místo knihy jsem vzala do ruky háček a pokračuji v zimní čepici pro manžela.


Už je to druhý pokus. První jsem musela vypárat, protože se vytáhla a klouzala z hlavy. Po pravdě musím říct, že se mi neháčkuje vůbec dobře.. Vlna (Himalaya everyday) se tak divně smeká a natahuje.. Přitom je na omak moc příjemná. Tak jsem z ní dost rozpačitá...

Scrocchiarella Parma v restauraci Felicita a mé oblíbené espresso macchiato
V pátek jsme byli s manželem na uzavření sezóny letní zahrádky brandýské restaurace Felicita, pobavit se s přáteli a poslechnout si naši svatební kapelu a dobré kamarády v jednom, Klasickej Postup. Večer to byl opět skvělý, i když musel být kvůli dešti předčasně ukončen.


Mějte prima dny :-)

M.


☆♥☆ Děkuji za návštěvu a zase se stavte! ★♡★

úterý 6. září 2016

Zase...

... mě inspirovala :-)


Kdo? No přece Lenka. Díky Ti, Leni, za to, budu se také víc snažit, aby můj blog nezakrněl úplně a taky slibuji na nahý pupek, že dneska vezmu do ruky háček a doháčkuji manželovi čepici, kterou jsem začala v dubnu předělávat.. Fuj, ostuda jedna.. No, manžel mi říkal, ať ji radši nepárám, že v zimě nebude mít kam schovat hlavu.. :-) Ale já to dám, do zimy ještě pár týdnů zbývá..!

Podělím se s vámi o jeden příběh z mého života, který svědčí o tom, jak se my dospělí, máme v očích dětí vlastně dobře...
Včera ráno jsem budila děti do školy a do školky. Treperenda vstává docela statečně, protestuje jenom trošku, ale spraví to růžové tričko s Hello Kitty a sponka do vlasů stejné barvy (já vím, já vím; ale co nadělám, prý to časem přejde samo, tak doufám, že to bude ještě letos; víme výhledově, výhledově?, jo, do nazimy :-D..) . Zato Prvorozený se nedá nijak motivovat ani uplatit. Sedím s nimi v pokojíčku, asistuji u oblékání, mluvíme o všech těch dětských důležitostech. Načež Prvorozený, pro mě nepochopitelně z ničeho nic, propukne v pláč: "Co se děje? Proč prosimtě brečíš?!" ptám se já. Syn odpoví: "Protože mě nutíš vstávat." Já: "Já taky musím vstávat." Syn: "Ale ty jdeš do práce a já musím do školy!" Nemám slov.. napadá mě jen, "no tak to potom jo", nahlas nic neříkám, jen si pro sebe brouknu "taky se dočkáš, pak si povíme, kde to bylo lepší" :-)

Mějte krásné dny :-) 

M.

☆♥☆ Děkuji za návštěvu a zase se stavte! ★♡★