Mesto, kde se sny stávají realitou...

Mesto, kde se sny stávají realitou...

úterý 31. března 2015

Co to...

...toto?!?


Čekala jsem jaro a zatím přišel sníh... }:#

Ráno jsem při pohledu z okna byla celkem překvapená.. No a popravdě, během dne mě to úplně nepustilo :-) Nevím jak u vás, ale u nás hned prší, hned svítí sluníčko, hned zase sněží nebo padají kroupy.. Celkem divočina. Paní příroda si z nás dělá dobrý-den. Aspoň není nuda B-]

Popřála bych vám krásný den, ale nevím... :-) Tak vám místo krásného přeji spokojený a pokud možno příjemný den ♡
M.

PS: Velikonoční tvoření i podrobnější informace o háčkovaném dárku budou, už se na nich pracuje :-)


☆♥☆ Děkuji za návštěvu a zase se stavte! ★♡★

sobota 14. března 2015

Moje první...

...a zatím poslední háčkovaná deka

"veledílo :-)"

U Šárky na blogu jsem viděla návod na deku a vzpomněla jsem si, že jsem se vám nepochlubila s tou mojí. Myslela jsem, že napíšu i návod, ale když tak o tom přemýšlím, uháčkované čtverečky sháčkujeme nebo sešijeme k sobě, celé uháčkované dílo obháčkujeme námi vybraným lemem nebo prostě jen krátkymi sloupky (jako jsem to udělala já) a je hotovo :-D

Deka ve všech podobách

Dneska mám na psaní náladu i klid a tak vám napíšu, jak to celé vzniklo..
Když jsem čekala Prvorozeného, hodně jsem četla - v průměru i šest knih za týden. Byla jsem doma a o háčkování jsem si myslela, jen tolik, že je to zábava pro babičky, aby si háčkováním deček trénovaly klepavé ruce (prosím, nemyslete si o mě nic špatného, jen jsem prostě nevěděla...). Pak jsem byla těhotná s Treperendou a chtěla, aby Prvorozený co nejvíc ladil s modročerným kočárkem :-) Chtěla jsem mu koupit čepici ve stejné barvě, ale žádná nebyla ta pravá. A pak se to stalo.. Na pískovišti jsme potkali kamarádku se stejně starým synem, který měl (ó Marunko, div se!) háčkovanou čepičku. A já se divila... cože? Tahle krásná čepice je háčkovaná? V hlavě mi to začalo šrotovat a už se v ní pomalu, ale jistě usazoval nááááápad. Nejdřív jsem mu ani já sama nechtěla věřit, ale za zkoušku nic nedám a internet je plný všeho, tak tam nepochybně najdu i nějaký pěkný návod na tu pravou čepičku. Ještě ten den jsem si dojela do galanterie pro přízi a vybrala si přesně v těch barvách v jakých jsme měli kočárek.. Asi ani nemusím dodávat, že se tak zrodila moje láska, láska k háčkování!


Čepice byla během chvíle hotová a pak přišla na řadu deka. Jak už jsem zmínila, kočárek jsme měli modročerný - Treperenda ho podědila po Prvorozeném, byl totiž zachovalý, vlastně jako nový a byla by škoda, utrácet peníze za kočár v holčičích barvách. Tak jsem se rozhodla, že holčičí atmosféru v kočárku doladím po svém, mimojiné háčkovanou dekou. Uchvátilo mě, že se dá z malých kousků udělat velká deka. A tak jsem se do toho dala. Nejdřív přišly na řadu nákresy všech možných barevných kombinací, když jsem byla spokojená, koupila jsem vlnu a šla na věc. Čtverečky jsem dělala jednoduché, přecijen jsem byla opravdový začátečník a bála jsem se, jak to zvládnu. Šlo to od ruky a za pár týdnů byla deka hotová.

Schéma čtverečků, které jsem použila na deku.

Pane jo, dneska jsem se pořádně rozepsala a musím napsat, že mi to po dlouhé době šlo od ruky a vážně jsem si to užila :-)

Mějte se spokojeně!
M.

PS: Příště napíšu o Velikonočním tvoření a taky o dárku pro Neteřinku k svátku ;-)


☆♥☆ Děkuji za návštěvu a zase se stavte! ★♡★